Ověřte si, že věží tyčících se k nebi je skutečně sto. Neradi počítáte? Nabažili jste se už i pohledu na prejzové střechy Malé Strany? Pak je na čase pokračovat dál, romantickou procházkou Petřínem do míst, kam Kolja zamířil, až když kamera přestala sledovat jeho kroky. A pokud si neprohlédl růžový sad, neprošel se po zarostlých cestičkách spojujících letité stromy a nepoznal omamnou vůni právě rozkvetlých keřů, věřte, že toho dodnes lituje.

A socha K. H. Máchy? V květnu prý po večerech ožívá a recituje zamilovaným: „Byl pozdní večer, první máj…“ Nevěříte? Zeptejte se Františka Louky. Určitě si na vás čas najde, zvlášť jste-li pohledná blondýnka „pod třicet“. Má ho teď spoustu, dávno už v máji nemusí zdobit okna ruskými vlaječkami.