Po silničce si to šněruje muž na bicyklu. Furiantsky si pohvizduje, „krásný hled je na ten boží svět…“ Jednou rukou ovládá řídítka, druhou balancuje s tácem plným kremrolí. Tu tút, projede autobus. Střih. Cyklista leží ve škarpě, nad hlavou vítězoslavně třímá nedotčený tác s kremrolemi. V tu chvíli máte pocit, že nevěřícně zírají i stromy za plotem.

Později ve filmu, na stejném místě poblíž pramene sv. Josefa, život věčně optimistického akrobata-kaskadéra skončí. Smutně i poeticky.

A to řeknete: silnice. Tenhle pruh asfaltu je dějištěm komických situací i osudových střetnutí, je spojnicí míst i lidí. Je páteří polabského Kerska. Po ní se dostanete do legendární hospody Hájenka, k Josefskému prameni i do restaurace U pramene, do lesního ateliéru Kuba, a až vám vůně borovic stoupne do nosu, potom si to klidně šněrujte dál.