Poslušně hlásím
„Každej nemůže bejt chytrej. To by pak bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej.“
Poslušně hlásím
Nejslavnější český voják je poslušný, upřímný, obětavý, loajální a možná i dost chytrý. Svou inteligenci však užívá adekvátně nárokům svého okolí. Shrnuto podtrženo, dobrý voják nepotřebuje vyznamenání ani válečné zkušenosti. Stačí být z Čech a jmenovat se Švejk.
Jeho výjimečné schopnosti zůstávají nedoceněny. V Táboře je vysazen z vlaku a odloučen od nadporučíka Lukáše. Běžný voják by jistě uvažoval o dezerci, ale Švejk, loajální svému nadřízenému, je pro návrat k němu ochoten přinášet oběti.
Třeba nechat za sebe velmi milého muže zaplatit pokutu a přijmout darované peníze na jízdenku. Nebo si na pánovu počest připít dobrým českým pivem a nedopatřením propít všechny finance na cestu. Pouť malebnou českou krajinou musí tedy absolvovat pěšky. Alespoň má možnost prohlédnout si na vlastní oči místa, která jako by vypadla z obrázků Josefa Lady a přesvědčit se, kde malířský mistr vzal všechnu tu inspiraci. Nejspíš mezi Táborem a Putimí. Dál Švejk bez průšvihu nedojde. Je zatčen pro podezření, že je ruským špionem, ačkoli je Čech jak poleno na první a každý další pohled. Holt, někdy nastane taková divná doba, až jde člověku hlava kolem.
Ovšem to není nic, s čím by si náš voják neporadil. Rozhodně není žádný dezertér, a nakonec se přece jen dostává na frontu, kde přežije to, co málokterý voják. Mimo jiné obvinění z velezrady vlastní země. Je přece nasnadě, že to se musí vyzkoušet, zda je ruská uniforma slušivá záležitost. A po vyčerpávající přednášce o pohlavních chorobách je i těžká nepřátelská palba procházkou růžovým sadem. A tak dobrý český voják nabyl válečných zkušeností. Vydejte se i vy do překrásných jižních Čech.