Snili jste někdy o životě na zámku? Lámali jste si hlavu, jak asi žili naši předkové, dejme tomu ve mlýně? A koho v dětství nestrašili peklem s čerty? Většina z nás si život v těchto prostředích na vlastní kůži nikdy nezakusila a pravděpodobně k tomu ani nikdy nedojde. Zato navštívit jednotlivá místa, kde se pohádka S čerty nejsou žerty točila, může každý. Představte si, jaké by to bylo žít jinak.

Říká se, že život na zámku musí být nádhera. To ale nesmíte mít intrikánského správce, který vámi manipuluje, že záhy ani nevíte, kde vám hlava stojí. Omítka vám padá už i na taneční parket, ale on se pořád tváří, že je vše v pořádku. Naštěstí už mají dnes na zámku v Průhonicích lepšího správce, než byl ve filmu Viktor Preiss. Takže o současný stav budovy se bát nemusíte. Jen vězení, kde byl zavřený mlynář Petr, tu nenajdete. To se totiž nachází až na hradě Kost v Českém ráji.

Peklo. Děsivé a zajímavé zároveň. Mnozí se ho v dětství báli, a někteří z nás se ho bojí dodnes. Příležitost ho navštívit, ale jen na chvilinku, může být lákavá. Filmové peklo z této pohádky se natáčelo na několika místech v Česku, a to ve skalním městě Sloupu či u zříceniny hradu Rotštejn. I když to tam možná pořád trochu smrdí sírou a stěny jsou od plamenů trochu začouzené, z čertů hrůzu mít nemusíte. Ti už tu nejsou.

Mlýnskou pohodu přerušil v pohádce příchod macechy Dorotky. Ta svým bezohledným zacházením semlela starého mlynáře a jeho syna Petra poslala do vězení. Mlýn z pohádky najdete v obci Střehom u Sobotky. Mlýnské kolo se sice stále točí, ale po čeledínech tu není ani vidu ani slechu. Protože mlít se tu přestalo už před padesáti lety.

Zámek. Peklo. Mlýn. Rozhodněte se sami, co je vašemu srdci nejbližší, a šupito na průzkum.