Pěstovat v krásné gotické zřícenině žampiony? Jen se zkuste projít jejími prostorami a představte si je plné koňského trusu, který houbám tak svědčí. No řekněte, nebyla by to škoda? Něco takového může vymyslet jedině nějaký Jouza. Místní děti ale s jeho nápadem nesouhlasí a chtějí hrad zrekonstruovat. Neodradí je od toho ani Jouzův pokus zastrašit je převlečený za ducha.

Co když tu opravdu straší? Tím lépe! S duchy je kolikrát lepší domluva než s dospělými, a když potom přivolají ještě houf kouzelných skřítků pomocníků, není už nic nesplnitelné! Jsou maličcí, ale mají páru! Nějaké to zaklínadlo, hop šup, a za chvíli je přestavba v plném proudu, navrch s veselou písničkou. To koneckonců můžete vidět ve filmu. Jen při návštěvě Krakovce buďte opatrní, kam šlapete, ať pidimužíkům nezničíte nory.

V některých hudebních filmech písně zbytečně ruší děj, ale tady je to přesně naopak. Svižné melodie dodávají snímku pořádný spád, spolu s bezmeznou energií malých hrdinů.

Najděte si čas a sílu vydat se k hradu v jejich stopách, ale počítejte s tím, že cestou na kopec si dáte celkem do těla. „Hradní střela“ už vás tam sice nevyveze, zato atmosféra filmu Ať žijí duchové! v jeho okolí sálá neuvěřitelným způsobem! Nahoře s podivem zjistíte, že je to stále jen zřícenina. Celá filmová rekonstrukce totiž proběhla prostřednictvím triků, kterými je snímek protkaný, a že jsou na svou dobu opravdu nadčasové.

Pokud máte ambice dotáhnout rekonstrukci hradu do konce, nezapomeňte doma dárek pro ducha rytíře Brtníka, lahvičku znamenitého Francova nápoje. A i když se vám tentokrát nezjeví, nadýchejte se místní atmosféry a po bezvadné túře si dopřejte podívanou na duchy, co procházejí zdmi, na létající předměty i oživlé sádrové trpaslíky alespoň v pohodlí domova.