Krakonoš a lyžníci
Počátkem 20. století není život v Krkonoších žádný med. Zimy jsou tady dlouhé a kruté, místní obyvatelé žijí v chudobě a bez elektřiny. Takovou rodinkou jsou i Budařovi. Nosí příjmení, která v historii dostali někdejší obyvatelé horských obydlí.
Rodiny tráví večery v malých světničkách osvícených petrolejkami a živí se klasickými staročeskými řemesly. Muži často pracují ve sklářských hutích, které mají v Krkonoších bohatou tradici, ženy ručně vyrábí krajky a s pletením proutěných košíků pomáhá celá rodina. Občas tu na cestě zasněženou krajinou vyhledá úkryt krajánek výměnou za nějakou tu zlatku nebo hezkou pohádku. Třeba tu o Krakonošovi. Je to prý urostlý vousatý duch krkonošských hor, který dobrému člověku z nesnází pomůže a špatného potrestá. Přesně takového vousáče Budařovic kluci zahlédli v lese. Popisu odpovídá do puntíku, a dokonce umí létat! Používá k tomu dvě kouzelná dřeva připevněná na nohou.
Celý příběh svědčí o obrovské síle dětské fantazie a víry v nadpřirozeno. Kouzelná létající dřeva se snadno popletou s vynálezem, který byl touto dobou přivezen až z Norska – ski. Krakonoš se navíc tak zvláštně drží v blízkosti známých pašeráckých stezek a vždy veze ranec plný různých zahraničních pochutin, k tomu má partičku pohraničních strážníků v zádech. V té době bývalo pašování zpoza hranic běžným způsobem, jak se dostat k levnějšímu a kvalitnějšímu zboží. Místní obyvatelé by tady bez pašeráků jen těžko přežili, takže je opravdu bylo možné považovat za hodné Krakonoše.
Ať už se chcete naučit jezdit na kouzelných dřevech nebo se podívat, jak se tu dodnes dělají klasická řemesla, vydat se po stopách pašeráku nebo si prostě užít krásné přírody, můžeme vám zaručit, že si z Krkonoš propašujete minimálně krásné zážitky.