Mezi kouřem a zrcadly se divákovi zjevuje fiktivní příběh o kouzelníkovi a jeho múze a spolu s ním poněkud pokřivená verze umírajícího habsburského impéria. Film vytváří dokonalou iluzi s přitažlivou zápletkou. Ačkoliv není přesnou lekcí z hodin dějepisu, necháme se rádi okouzlit.

Vycházející eskamotérská hvězda Eisenheim po letech potkává svou dětskou lásku. Sofie je ale zasnoubená s prchlivým nástupníkem habsburského trůnu. Eisenheim však není ochoten o svou milovanou znovu přijít a rozhodnou se uprchnout. Dá se ale utéct před budoucí hlavou státu, kde má policie oči a uši všude? Jak velká bude muset být plachta, pod kterou se schová iluzionistův největší trik zmizení?

Obraz Vídně 19. století je perfektní, ačkoliv se exteriéry i interiéry natáčely v Česku. Své kousky iluzionista Eisenheim předvádí v Divadle Oskara Nedbala v Táboře nebo v pražském Divadle Na Vinohradech. Na snídani se svým manažerem zajde do restaurace Café Imperial. Zahrálo si i Hlavní nádraží, ulice Prvního pluku pod Negrelliho viaduktem nebo Národohospodářský ústav Akademie věd České republiky. Vstup do Hofburgu si dokonce střihla brána Pražského hradu.

Počítačovou postprodukci pro film dělalo české studio UPP. Hlavní úkolem bylo stvořit digitální triky, které nepůsobí uměle, spíše jako výsledek opravdových kouzelnických triků. Vizuálně bylo nutné propojit moderní technologie obrazu s historicky působící škálou barev, které režisér dosáhl použitím technologie autochrom. Ta se přestala používat prakticky už na konci éry němého filmu.

Souhrou zachovalé místní architektury a citlivé práce s dobovou estetikou se diváci snadno přenesou do 19. století a propadnou kouzlu historického příběhu i hlavního hrdiny s tváří Edwarda Nortona. Co na tom, že je to všechno tak trochu lež. I uvnitř velkého triku se může skrývat jádro pravdy.