Život na přelomu 18. a 19. století ve Francii rozhodně nebyl procházkou růžovou zahradou. Propast mezi chudinou a boháči byla nedozírná a realita společenského řádu neúprosná. Stačil drobný přečin a pár let galejí bylo považováno za odpovídající trest. Ideály humanismu se jen pomalu prodíraly na světlo skrz hustou síť konzervativních společenských tradic a předsudků. Není divu, že se lidé postupně začínali bouřit a jejich revolta vyústila ve Velkou francouzskou revoluci. Velké dějiny ale vždy zanechávají nesmazatelný otisk na konkrétních životech. Jako jeden z nejpohnutějších se proslavil osud literárního a filmového Jeana Valjeana.

Zhruba 1 200 stran románu Bídníci staví autory filmové adaptace před nelehké rozhodování co ponechat a co vypustit. Režisér Bille August se rozhodl zůstat věrný předloze, a akcentovat především příběhy trestance Valjeana a jeho nemesis, komisaře Javerta. Nevidí je zjednodušeně jako protiklady, představitele dobra a zla, ale jako dvojaké lidské bytosti. Jeden z nich je zloděj, ale skrze utrpení, které si prožije, je schopen milovat a odpouštět. Druhý sice zastupuje právo a řád, ale jeho bezmezná víra v tyto hodnoty z něj dělá bezcitného a krutého člověka.

Příběh o několika lidských osudech s nejrůznějšími odbočkami k úvahám o povaze společnosti, náboženství a politiky byl nesčetněkrát adaptován pro film, divadlo či muzikál. Verze Bille Augusta z roku 1998 se zčásti natáčela v českých reáliích. Hradčanské náměstí v Praze si zahrálo centrum Paříže a chrám sv. Víta byl digitálně vyměněn za katedrálu Notre-Dame. Jezuitská kolej v Kutné hoře se představila jako budova pařížské policie. Další scény se filmovaly například v Žatci, Vrbnu, na zámku v Tróji nebo v Dobříši. Po boku hollywoodských hvězd, jako jsou Liam Neeson, Geoffrey Rush nebo Uma Thurman, si v Bídnících zahrálo i několik českých herců.